Ohlasy

Proč se přihlásit do ceny GTP CR? Podívejte se na vzkazy finalistů minulých ročníků ceny.

 

Jak vnímají cenu GTP CR finalisté předchozích ročníků?

Jarmila Polomská, finalistka GTP CR 2018
Global Teacher Prize – je to cena, jakou si učitelé zaslouží. Hodnocení není založeno na tom, kolik lajků a příznivců daný jedinec získá. Není o popularitě, ale o kvalitě. Ze strany organizátorů jsou nastavená kritéria, která jasně dávají najevo, jak si představují kvalitu v práci pedagoga – například vytváření podmínek k rozvoji potenciálu žáků nebo využívání inovativních metod učení. Zároveň by cenění pedagogové měli být otevření ke sdílení v rámci školy i mimo ni. Moje účast v této soutěži mi dala příležitost zreflektovat svou práci, popsat, jak daná kritéria naplňuji. Pomohla mi v ujištění, že jdu správnou cestou a obstojím i ve srovnání se s ostatními kolegy. Velmi pozitivním dopadem soutěže je, že se veřejnosti dává najevo, jakým směrem by se naše školství mělo ubírat. Často narážíme na nepochopení rodičů nebo zřizovatelů, stále ještě mnozí z nich pokládají za kvalitní takovou školu, jakou si pamatují ze svých dětských let. Soutěž GTP může přispět ke zvýšení prestiže učitelské profese tím, že umožní veřejnosti nahlédnout do tříd, kde jsou profesionálové, kteří dobře umí své učitelské řemeslo. Aby si nás veřejnost mohla vážit, nejprve si sami musíme vážit sebe – a tomu GTP nesporně pomáhá.

 

Jan Voda, finalista GTP CR 2018
Dvakrát jsem se zúčastnil ceny GTP CR, v roce 2017 jsem zaslal přihlášku do mezinárodní GTP. Třikrát jsem tedy ve svém dosavadním profesním životě provedl důkladnou a poctivou bilanci své práce. Struktura přihlášky totiž vyžaduje, aby se účastník hluboce zamyslel, kde je jádro jeho pojetí vyučování, profesních hodnot, jaká je míra jeho kompetencí, co už ve svém dosavadním životě dokázal a kam směřuje. Jelikož přihláška vyžaduje přiložit i materiály (důkazy), které jsou nezpochybnitelnou evidencí toho, co člověk deklaruje, musí se učitel skutečně podívat sám sobě do očí a „nalít si čistého vína“. Taková introspekce a sebereflexe není ve vzdělávání zdaleka běžná, málokdy se učitel v běhu každodennosti dokáže zastavit a ohlédnout se, co za sebou zanechal. Takové ohlédnutí vám může dodat víru, že práce učitele má smysl navzdory všemožným překážkám, zdravě sebekritického člověka pak povzbudí nespokojit se s průměrností, stanovovat si smělejší cíle a pustit se za nimi. Je to pro mě velká vnitřní vzpruha a zároveň jsem získal vstupenku do klubu, kde lidé sdílejí ohledně proměny vzdělávání stejné vize, vzájemně se mohou inspirovat a spojovat své síly.

 

Andrea Tláskalová, finalistka GTP CR 2017
Když jsem byla oslovena, jestli přijmu nominaci do ceny, nebyla jsem si tím vůbec jistá. Měla jsem pocit, že přijetím nominace deklaruji, že si o sobě myslím, že jsem lepší než ostatní kolegové. Další problém jsem měla s velice obtížným hodnocením podmínek, které mají jednotliví učitelé – 1.st. x 2.st. x SŠ, menší škola x větší škola, různá podpora od vedení atd. Pozitiva ale převažovala. Myslím si, že je nutné veřejnost o vzdělávání informovat ze všech možných úhlů. Je důležité ukazovat, že výuka probíhá různými způsoby a že jsou učitelé, kteří se svému povolání věnují nadstandardně, a takových učitelů není málo. Věřím, že tito učitelé inspirují i ostatní kolegy, a tím se zlepší vztah se žáky a kvalita výuky. GTP mi nevzala nic, naopak jsem zažila spoustu pozitivních reakcí od žáků, mých bývalých žáků, rodičů, známých, kolegů. Navíc jsem se díky účasti v soutěži seznámila se spoustou zajímavých osobností, navázala nové pracovní, ale i osobní kontakty, které mě v mé další práci obohacují.

 

Bohuslav Hora, finalista GTP CR 2017
Nejdříve to bylo mnoho práce a zamyšlení, nad sebou, nad mojí prací, jestli ji dělám tak dobře, abych si mohl troufnout ukázat nejen výsledky, ale hlavně proces učení i učení se. Protože je život o výzvách, zvedl jsem ji a zkusil to. Kromě jiného to byl také příjemný adrenalin, kam až se dostanu. První sedmička, natáčení, pozvánka na vyhlášení. Kdyby to zůstalo jen tak, byl bych spokojen, protože jsem to dokázal. A kromě toho jsem mohl přesvědčit tým hodnotitelů, mnoho kolegů kolem sebe, že učitelství je atraktivní profese, která si zaslouží obdiv a úctu. Třetí místo v 0. ročníku? Pro mě obrovký úspěch. Mnoho kontaktů osobních i profesních, setkání se zajímavými lidmi. Zajímavé nabídky pro mou další pracovní kariéru. Pocit úspěchu, uspokojení z dobré práce se žáky. Práce pro budoucnost téhle země, která by si úspěchy jistě zasloužila, kdyby chtěla podporovat vzdělávání, vzdělanost a dobré učitele.

 

Jiří Homola, finalista GTP CR 2018
Účast na loňském ročníku GTP jsem původně odmítl. Nedokázal jsem si představit, že je objektivně možné posuzovat a porovnávat kvality různých učitelů z různých škol, vyučujících různým předmětům. Každý učitel je jiný, používá jiné metody, klade si jiné cíle než jeho kolegové. Snaží se totiž přizpůsobit svým žákům, dát jim to nejlepší a zároveň z nich to nejlepší i „vydobýt“. Právě z toho důvodu, že před každým z nás zasedají v lavicích zcela odlišné skupiny dětí, jsem byl k této soutěži skeptický… …než jsem si uvědomil, že o žádnou soutěž, ba ani porovnávání nejde. Cílem GTP není vybrat toho nejlepšího, nýbrž ukázat, že jsou mezi učiteli lidé, kteří si zaslouží uznání a snad i úctu. Osobně se domnívám, že nejsou výjimkami, pouze se o nich neví. Lidé jsou zvyklí velmi snadno podléhat zavedeným klišé. V televizi i ostatních médiích slýcháme dennodenně z úst různých „celebrit“, jak málo jim škola dala, jak je nebavila, přičemž jsou nejednou zmiňováni škaredí učitelé – trapitelé a usurpátoři. O těch dobrých mluví málokdo. Chvála se jaksi nenosí, kritikou a zesměšňováním si člověk získá dav na svou stranu mnohem snadněji. A tak se škola stává v povědomí většiny něčím záporným, žel, reprezentovaným právě námi učiteli. Pochopil jsem, že GTP si klade za cíl toto obecné povědomí změnit, nebo alespoň korigovat. Chce poukázat na to, že mezi učiteli je i mnoho takových, kteří změnili svým žákům život k lepšímu, na něž tito s láskou a vděkem vzpomínají, jen si své vzpomínky povětšinou nechávají pro sebe. Podaří-li se prostřednictvím této ceny obrátit pozornost i na to dobré, co kantor denně dává svým žáčkům do vínku, jde o činnost bohulibou a tudíž si zaslouží naši podporu. Mně osobně přinesla účast na loňském ročníku setkání s mnoha zajímavými a nesmírně inspirativními kolegy. Vzájemně jsme si vyměnili mnoho zkušeností, povzbudili se, především si ale uvědomili příslušnost k povolání, které nám činí radost a na něž jsme i právem hrdí.