Alexis Katakalidis



Gymnázium Jana Nerudy, Praha





Učí anglický jazyk na gymnáziu a je průvodcem v programu přípravy začínajících učitelů zvaném Učitel naživo. Na obou místech od kolegů a žáků stále čerpá inspiraci, jak vykonávat učitelskou profesi lépe. A za toto profesní i lidské obohacení jim je velmi vděčný.

Jak se snaží společně se s žáky na gymnáziu a studenty v Učiteli naživo učit? Hovoří o tom, co se učí, a proč. Konzistentně dbají na přesnou argumentaci v diskuzích, esejích a prezentacích. Podporují se navzájem tím, že si na svou práci dávají zpětnou vazbu. Když mluví druzí, tak naslouchají, protože ví, že naslouchání je také druh podpory toho druhého. A usilují o to, aby častěji mluvili i ti méně sdílní, protože ví, že mnohdy mají dobré nápady, které si nechávají pro sebe.

Ve své výuce se opírá (ne vždy úspěšně) o pedagogické myšlení Johna Deweye (třída je skupina badatelů), o poznatky z oblasti formativního hodnocení, jak je formuluje Dylan Wiliam (lidé se dobře učí, když vědí, kam mají v učení dojít), a o znalosti z kognitivní psychologie, které přináší mimo jiné Daniel Willingham (přemýšlet je snazší, když máme k dispozici lešení třeba v podobě poznatků uložených v dlouhodobé paměti).

K jeho slabinám, se kterými se stále potýká, patří prodlevy v opravování testů a úkolů. A za tento profesní nedostatek se všem žákům i studentům omlouvá.